Jak ztrácíme paměť

Lidský mozek má neuvěřitelnou vlastnost - zapomínání. Tato vlastnost nás chrání před zešílením. Bohužel lidský mozek z téhož důvodu rychleji zapomíná nepříjemné vzpomínky, zatímco ty příjemné se snaží udržet. To může být důvodem, proč i na špatné události vzpomínáme jako na něco ne-li příjemného, tak alespoň neškodného.

Současná vláda bývá označována jako jedna z nejhorších, možná vůbec nejhorší vláda naší novodobé historie. A podle mnohých členství v této vládě bylo jednou z příčin Schwarzenbergova volebního neúspěchu. Je to s podivem už jen z toho důvodu, že vítěz těchto voleb - lidový prezident Miloš Zeman - byl narozdíl od současného ministra zahraničí dokonce premiérem vlády v letech 1998 - 2002. A právě tuto dobu lze právem označit za jednu z nejhorších v naší novodobé historii.

Vzniklo zde spojenectví na věčné časy (jak se bohužel v předvolební kampani ukázalo) mezi Klausem a Zemanem stvrzené podpisem „Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřené mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou“ neboli opoziční smlouvy. Menšinová vláda Miloše Zemana tak mohla nerušeně vládnout se smluvní podporou "úhlavního nepřítele". Co za to se už dneska ví, jen se na to stále nějak zapomíná. Obsazení dozorčích rad, pokus o ovládnutí médií (prostřednictvím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání), snaha o likvidaci nepohodlných médií (Respekt), změna volebního zákona v neprospěch menších politických stran (kterou zastavil až Ústavní soud), ale především prostor pro klientelismus, úplatkářství a rozkrádání.

Existoval snad ještě jiný premiér, jehož poradci diskreditovali vlastní kolegyni (Petra Buzková - akce Olovo)? Byla snad v jiné době plánována vražda novinářky (Sabina Slonková)? Z bahna opoziční smlouvy se vzpamatováváme dodnes - přátelství ODS a ČSSD v Ústeckém kraji a jejich společné rozkrádání evropských dotací je jen jednou z mnoha doher tohoto období.

Nemám v plánu chválit současnou vládu. Ale nemyslím si, že je to nejhorší vláda. Není jednoduché prosadit nutné reformy a je velice snadné tyto nepopulární kroky obrátit proti vládě samotné. Je škoda, že mnoho obyvatel této země nevidí dál než na špičku svého nosu. Rozhodně nejsme chudá země a život v Česku není žádná tragédie. Stačí zvednout zadek od televize a podívat se třeba na nedalekou Ukrajinu, jak může vypadat chudoba. Je třeba pro lepší život taky něco dělat, ne čekat, co pro mě udělá stát. Musíme si zvyknout na to, že je normální platit daně, nepodvádět a nekrást. 

Premiér vlády, která v Čechách zavedla pomluvu jako běžný politický nástroj, která podporovala účelové spojenectví politiky a byznysu, která otevřela dveře gigantické kopupci, je novým prezidentem. Neměli bychom proto zapomenout, co dokázal (a taky nedokázal) ve vrcholné politice před deseti lety. S vědomím, že víme, kam jeho politika může vést, bychom měli pečlivě sledovat každý jeho krok. A především si to všechno pamatovat.