Situace na Krymu staví Evropu před rozhodnutí, ke kterým zatím nikdy sahat nemusela. A reakce představitelů evropských zemí ukazují spíše bezzubost než odhodlání s Ruskem zatočit. Kromě silných slov se zatím k ničemu neodhodlali. Ekonomické sankce, častý postup proti různým agresorům, proti Rusku nelze použít, evropský obchod je s Ruskem příliš provázán a závislost na ruské ropě a plynu je nepřehlédnutelná. Nemusí to tak ale být navždy.
Vše nasvědčuje tomu, že Putin je si své pozice velmi dobře vědom. Ruská média publikují očividné lži o obraně ohrožených krajanů na Krymu, kterým se ale nic neděje, o humanitární katastrofě v podobě statisíců uprchlíků, přestože na ukrajinsko-ruské hranici je naprostý klid a snaží se tak obhájit pobyt ruských vojsk na Krymu. Jednotky jsou sice bez označení, ale všichni víme, že z Měsíce zřejmě nespadly.
Evropští představitelé se schází a radí se o postupu, ale výsledkem je pouze několik silných slov a opatrné zpochybnění protiruských sankcí. Evropa je s Ruskem natolik ekonomicky provázaná, že sankce v tuto chvíli nepřichází v úvahu. To ale nemusí platit navěky. Jedna prohraná (nebo spíš nevyhraná) bitva nemusí nutně znamenat úplnou porážku. Trest za Putinovu rozpínavost nemusí přijít hned, ale jednou by přijít měl.
Představitelé Evropy a dalších států mají jedinečnou možnost přehodnotit a postupně (a klidně pomalu) upravit své postoje k Rusku. Pokud Evropa chce nadále trvat na prosazování principů svobody a demokracie, nemůže pro ni být Rusko důvěryhodný partner. Pod Putinovou vládou totiž Rusko demokratickou zemí není. Je na čase, aby Evropa hledala jiné ekonomické vazby, než má se současným Ruskem. V otázce plynu už existují i jiné alternativy, je třeba je hledat i v otázce obchodu. Nejde to hned, ale jak už bylo zmíněno, trest nemusí přijít okamžitě. Na konci tohoto procesu (klidně i za několik let) by měli Rusové pocítit, že nechtějí-li dodržovat demokratická pravidla a mezinárodní smlouvy, zůstanou izolováni od Evropy.
Rusko nemá co dělat v G8. Nepatří ani mezi vyspělé, ani mezi demokratické země a jeho vyloučení z tohoto klubu by mělo být začátkem. To že je nejrozlehlejší zemí na světě nemusí nutně znamenat, že je velmocí. Evropští představitelé by měli pochopit, že Rusku se nedá věřit, mnohokrát dokázalo, že smlouvy a úmluvy poruší bez mrknutí oka. Svou zkušenost s Velkým bratrem by měli předávat především představitelé východní Evropy, ti vědí o ruském medvědovi nejvíc. A zbytek Evropy by měl tato varování konečně poslouchat.
Invaze do Afghánistánu v prosinci 1979 stála na počátku konce Sovětského svazu. Současné obsazení Krymu by mohlo být začátkem konce putinovského Ruska. Bez odvahy přehodnotit a změnit evropský postoj k Rusku to ale nepůjde.
