Příkaz shora

V neděli jsem se pokusil dostat na liberecké sportoviště s kolem. Neměl jsem šanci, kolo si v šatně nechat nemůžu, jde o příkaz shora.

Marně jsem paní na recepci vysvětloval, že si ho v šatně opřu a nikomu tam nebude překážet. To nejde, mám si ho prý zamknout venku. Namítal jsem, že pro šikovného zloděje je to jenom drobné zdržení. Paní chápavě pokývala hlavou a dál opakovala, že to nejde. Navrhl jsem, ať mi teda kolo nechá u sebe na recepci, a pak to konečně přišlo - opravdu to nejde a skutečným důvodem není nic menšího než příkaz shora. 

Kapituloval jsem. Proti příkazu shora nejde nic namítnout. Netuším, jak vysoko se nachází to "shora", ani kdo se za "shora" ukrývá, ale musí jít o nezpochybnitelnou autoritu. Paní v recepci se soucitně pousmála a já sportoviště opustil. 

Velmi často se stává, že se na příkaz shora vymlouváme. Ať už je tím nahoře kdokoli, je to jednodušší, než přijmout odpovědnost za nějaké rozhodnutí. Můj zážitek s kolem je banální, nijak zvlášť mi to neublížilo, přesto jde o téměř modelovou situaci. Paní mě klidně mohla vykázat z haly kvůli bahnu na pláštích, neřekl bych ani popel a přijal bych její výhrady. Anebo se mohla rozhodnout a s kolem mě tam prostě pustit. Nic z toho se nestalo, dočkal jsem se pouze vše vysvětlující, ale ve skutečnosti nic neříkající výmluvy na příkaz shora. Pohodlné výmluvy a schovávačky za neznámou autoritu. Jasně že jsem se nezaptal, kdo a proč takové nesmyslné rozhodnutí vydal. A s tím se asi počítá.

Najednou mi došlo, že takovým rozhodnutím shora se podřizujeme velmi často. Kolikrát každý z nás slyšel výmluvu na rozhodnutí šéfa, vlády nebo třeba Evropské unie? Jde o jistý druh alibismu, já nic, já já muzikant, kdyby záleželo na mně....a blablabla, vždycky to končí stejně - jde o příkaz shora.

Je už možná na čase přestat se vymlouvat na imaginární autority kdesi vysoko nad námi a naučit se rozhodovat sami. I v případě nepopulárních rozhodnutí. A hned druhým krokem je přijmout za rozhodnutí odpovědnost. Pak se možná tolik lidí nebude obracet ke státu, aby se o ně postaral a vedl je za ručičku. Přijde konečně trocha toho oprávněného sebevědomí. Jenže to je daleko, protože zatím je tu stále ještě příliš mnoho příkazů shora.