Připadá mi to děsný...

....ale začíná mi bejt tohle město těsný. Zemřel Filip Topol, lídr kapely Psí vojáci. Tahle zpráva odsunula všechny politiky a korupčníky. A mně přijde, jakoby najednou skončila jedna fáze mého života.

Zpráva o smrti Filipa Topola mě zasáhla víc, než bych čekal. V průběhu mého hudebního dospívání jsem objevil i Psí vojáky. Pro mě patřili do stejné kategorie jako Znouzecnost nabo Garáž a prožil jsem mnoho báječných večerů, když jsme s kamarády jezdili na jejich koncerty do klubů v okolí. Tehdy ještě existovaly hudební kluby a hrály v nich kapely naživo.

Pravdou je, že koncerty Psích vojáků bývaly poznamenány alkoholem, ale přesto to vždycky byl úžasný zažitek. Kombinace klavíru, basy, bicích a saxofonu byla velmi neobvyklá. Kazety s nahrávkami Psích vojáků jsem střídal ve walkmanu a cesta tramvají do školy mi ubíhala společně s texty Filipa Topola. Coby dospívající gymnazista jsem se v mnoha jeho textech pochopitelně nacházel. Coby dospělý vnímám jeho texty jinak a mnohým rozumím víc, než tehdy.

Snažím se teď pracovat, ale moc mi to nejde. Poslouchám album Nalej čistýho vína, pokrytče a vybavuju si všechny možný zážitky, které mám se Psími vojáky a tou dobou spojené. A připadá mi, jakoby s Filipem Topolem odešla i jedna fáze mého života. Ale taky mi připadá, že je ještě moc brzo na to, aby různé fáze a jejich symboly odcházely.