Včerejší schválení kvót na přerozdělování uprchlíků je důležitým okamžikem v dějinách Evropské unie a naše země má šanci se téhle situace chytnout za pačesy.
Tak nás ta Unie přehlasovala. Českým veřejným prostorem zaznívají silná slova o prohře zdravého rozumu, o diktátu Bruselu, Okamura dává dohromady petici na vystoupení z EU a facebookem se šíří o něco větší porce „zaručených“ zpráv. A naši politici tuhle hysterii podporují (nebo alespoň nechávají být) a vezou se na populistické vlně s vidinou maximálně nejbližšího volebního (ne)úspěchu. To se opravdu česká společnost definitivně zbláznila?
Neříkám, že kvóty na přerozdělování uprchlíků jsou nejlepším řešením situace. Evropa s podobným exodem nemá už dlouho zkušenost, proto zaručené řešení neexistuje. Jde ale alespoň o nějaké řešení nastalé situace. Třeba se za pár týdnů nebo měsíců ukáže, že funguje, třeba se ukáže, že ne, ale nikdo nemáme křišťálovou kouli, abychom tohle věděli dopředu. A to by si měli konečně uvědomit i představitelé našeho státu.
Není totiž možné, aby odmítali pokus o řešení, aniž by sami s nějakým smysluplným návrhem přišli. To přesně se bohužel děje, protože odmítat přerozdělení uprchlíků s tím, že je třeba řešit příčinu v místě konfliktu je v tuto chvíli prázdný blábol. Teď je třeba zvládnout tisíce lidí, kteří do Evropy přicházejí, ať už kvůli strachu nebo obecně za lepším životem. Naši politici by neměli zpochybňovat a často i zesměšňovat pokusy EU situaci řešit jen proto, že veřejné mínění v této zemi není nakloněno čemukoli cizímu. Povinností politiků je toto veřejné mínění kultivovat a případně změnit a pracovat na tom, aby se česká společnost zbavila zbytečného strachu. Ale to je ta těžší cesta, mnohem jednodušší je populisticky brnkat na strunu obav a nenávisti.
Nejsme totiž my (chudáčci Češi) a oni (EU). My jsme EU, na to by se nemělo zapomínat. A ať se nám to líbí, nebo ne, naše země není imunní vůči tomu, co se děje jinde. To, že v tuto chvíli nemáme na našem území tisíce uprchlíků, neznamená, že se k situaci v jiných zemích, kde už jsou, můžeme otáčet zády a dělat, že se nás to netýká. Ono se nás to totiž týká a máme jedinečnou šanci se na řešení této situace podílet. Být při tom, když vzniká nová Evropa. Je to lepší, než ji za několik let nebo desetiletí horkotěžko dohánět.
Při řešení uprchlické krize máme šanci přiblížit se civilizovaným a vyspělým zemím, pro které evropské hodnoty nejsou jen prázdnou frází, nebo se vrátit na evropskou periferii a plní zloby a nenávisti čekat, až nás „zachrání“ Kreml. Cesta do civilizace je jednoduchá. Stačí neházet Evropě furiantsky klacky pod nohy a naopak spolupracovat na řešení této situace. Teď jsou to kvóty, za pár týdnů to může být něco jiného, ale bylo by fajn být při tom.
