Co to znamená být pravý Čech v Zemanově podání, jsme všichni mohli vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši. Pokud nám tedy oči nezaslepila nesmyslná obava z Benešových dekretů a uši nezahlušila vřava útočících Sudeťáků. Zemanovo pojetí češství je charakterizováno lží, účelovým překrucováním skutečností, nacionalismem a hulvátstvím. V hospodách teče becherovka proudem a lid skanduje "ať žije Zeman", na internetových fórech se objevují komentáře Zemanových příznivců - "to jsme jim to nanadali, inteligentům" (Radiožurnál 26. 1. 2013) a odstupující prezident tleská vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.
Děkuji pěkně, ale o takové češství skutečně nestojím. Někoho lživě pomluvit a vylít mu na hlavu kýbl hnoje a pak se omluvit opravdu není styl, který bych uznával. Omluva je fajn, ale ten zápach, který pomluva rozšířila jen tak nezmizí.
A pak tu máme druhého kandidáta, toho cizáka, Němce nebo Rakušáka. Karel Schwarzenberg, rodilý Čech, ukázal, že existuje i jiná alternativa, kterou bych za češství moc rád považoval. Slušnost, korektnost, úcta a laskavý humor pro tuto chvíli na vítězství nestačily, ale skoro dva a půl milionu obyvatel této země svou volbou ukázalo, že jim takové hodnoty nejsou cizí, že mají plné zuby arogance a nadutosti.
Schwarzenbergovi byla vyčítána slabost. Nemyslím si, že když někdo nepřistoupí na špinovou kampaň svého protikandidáta, musí být slabý. Spíš naopak. To, co Schwarzenberg předváděl, je noblesa a slušnost, která v této zemi zatím není zcela běžná. A je to škoda, protože pokud by takové vlastnosti charakterizovaly Čechy, neměli bychom se za co stydět.
Těžko říct, jakým bude Zeman prezidentem. Třeba se za pět let rád omluvím za všechny své pochybnosti. Naděje umírá poslední, ale ta moje je v tuhle chvíli na kapačkách.
Prezidentská volba rozdělila společnost, příkopy prý půjdou těžko zahrabat. Myslím si, že se zahrabat nesmí. Musí být patrná hranice mezi lidmi, kteří akceptují lež a pomluvy jako prostředky k dosažení volebního vítězství a mezi lidmi. kteří takové prostředky odmítají. Lhát se přece nesmí. Tak je to správně a ne jinak. Odmítám se smířit s tímto stavem, kdy téměř třem milionům lidí připadá lhaní normální.
Zeman není můj prezident. Odmítám jeho pojetí češství, odmítám jeho postoje, a proto si myslím, že by příkopy měly zůstat. Nesmíme totiž ani na okamžik zapomenout, co Zemana do prezidentského křesla vyneslo, nesmíme ho ani na chvíli přestat sledovat. Dát si pozor na všechno, co by mohlo vrátit naši zemi o desetiletí zpátky, do období raného klientelismu, do období opoziční smlouvy.