Nejsme národ spravedlivých superhrdinů

V předvolební kampani otevřel Miloš Zeman německou otázku. Straší revizí a zrušením Benešových dekretů a navracením německého majetku. Jde o naprostý nesmysl, kterým Zeman útočí na dloho pěstovaný mýtus německých zloduchů a nepřátel. Jde o další Zemanovu podpásovku a je škoda, že mu na to tolik lidí skáče.

Předvolební kampaň se blíží k závěru a je třeba říci: zaplať pánbůh. Předvolební boj se změnil ve špinavou kampaň, která ve mně mnohdy vyvolává znechucení. Ale ani ne tak kvůli Zemanovi a jeho volebnímu týmu, od tohoto hulváta jsem podobné podpásovky očekával i navzdory jeho ujištěním, že povede férovou kampaň. To okamžitě porušil v televizní debatě, kdy nejenom, že Schwarzenbergovi připomněl, že mu nerozumí jeho rakouští přátelé, ale otevřel otázku sudetských Němců a Benešových dekretů. 

V evropském regionu nepřinesl nacionalismus nikdy nic dobrého. Obrozenecké vytvoření mýtu odvěkého německého nepřítele způsobil téhle zemi více problémů než užitku. Po mnoho staletí žili Češi v jednom státním celku společně s Němci, a to nemám na mysli jen vládu Habsburků, ale třeba i veleslavné období vlády Karla IV. Tehdy nikdo neřešil jazyk, všichni patřili do jednoho státu. Ostatně manželky přemyslovských a lucemburských králů mnohdy neuměly ani slovo česky, přesto na toto období českých dějin hrdě vzpomínáme. 19. století s sebou přineslo vypjatý nacionalismus, který se bohužel projevil i na vztahu Čechů a Němců. Problémy soužití národnostních menšin v období první republiky z tohoto období pramení a vztah Čechů a Němců se nadále zhoršoval. To, jak soužití obou národů na konci třicátých let dopadlo, je sice těžko omluvitelné, přesto ne zcela nepochopitelné. Popisovat postoj československé vlády vůči německé menšině v období první republiky by zabralo mnoho místa, dostatek informací už se naštěstí objevuje v moderní historiografii.

Období krátce po druhé světové válce považuji za jedno z nejtragičtějších v našich dějinách. Divoký odsun německy hovořícího obyvatelstva na podzim 1945 byl neoddiskutovatelným zvěrstvem. Princip kolektivní viny smetl všechny nikoli na základě provinění, ale na základě jazyka. Jistě byli mezi potrestanými i skuteční viníci, ale zároveň i bezpočet nevinných a loajálních Němců. Je zajímavé, že nacistické likvidování Židů na základě rasového původu pohoršuje každého slušného člověka. Odsun všech Němců na základě jejich jazyka mnohým Čechům i po více než šedesáti letech připadá správný. 

Od těchto tragických událostí uteklo bezmála sedmdesát let. Evropa se za tu dobu proměnila. Ale ten nebezpečný nacionalismus tady zůstal a sem tam ještě vystrčí růžky. Je mi zle z toho, že kandidát na prezidenta evropské země, který sám sebe označuje za eurofederalistu, používá právě takové argumenty a znovu oživuje toho už téměř mrtvého strašáka. Proto je třeba pořád dokola opakovat:

Karel Schwarzenberg nechce rušit Benešovy dekrety, ani nemůže, protože by na to jako prezident ČR neměl pravomoc. Stačí si přečíst Ústavu ČR, článek 63. Zeman jenom straší a je škoda, že mu na to tolik lidí pořád skáče.

Německo a Němci nejsou naši nepřátelé. Jsme partneři jak v EU tak v NATO, s Německem probíhá velká část našeho zahraničního obchodu. Není možné vracet majetek odsunutých Němců, mnohdy už dávno neexistuje.

Pokud se chceme považovat za moderní a sebevědomý evropský národ (což bych si já osobně moc přál), je načase přestat obviňovat všechny kolem a postavit se čelem i ke smutným a tragickým událostem našich dějin. Jednou provždy bychom si měli uvědomit, že nejsme národ spravedlivých superhrdinů, dělali jsme v minulosti chyby a není nic špatného se k tomu přiznat.

Budu volit Karla Schwarzenberga, považuju ho za člověka, který může pomoct k tomu, abychom konečně přestali být hloupými a nespolehlivými českými Pepíky a stali se konečně sebevědomým evropským národem.